Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Naděje - poselství z koncentračního tábora

Pracuji s lidmi už od roku 1996. Často řeším potíže ve vztazích, samotu, strachy a bolesti z minulosti. Setkávám se s pláčem, mlčením, popíráním, hněvem, ale i s radostí a smíchem. V poslední době jsem si uvědomila jednu zvláštní věc. Máme krizi a lidé finanční potíže neřeší. Stále hledají lásku, lásku a zase lásku. Za 15 let praxe vidím, jak lidé ke svému životu potřebují „naději“.

Empatie je vcítění se do duševního stavu klienta. Je to schopnost být s klientem, což je velmi důležité. Líbí se mi Yalomův pohled pacientovým oknem. Tím, že se podívám oknem druhého, zahlédnu „jeho smysl života a jeho naději“.

Uvedu příběh, který prožil Irvin Yalom.

„Je zvláštní, jak se určité výroky nebo události člověku vryjí do paměti a nabízejí trvalé poučení či útěchu. Před desítkami let jsem měl pacientku s rakovinou prsu, která během dospívání vedla dlouhý, urputný zápas se svým odmítavým otcem. V naději na určitou formu usmíření a na nový zdravý začátek jejich vztahu se těšila na to, až ji otec poveze na kolej a že s ním bude několik hodin sama. Ale z dlouhého očekávaného výletu byla jen katastrofa. Otec se choval jako obvykle a dlouze si stěžoval, že se musí dívat na škaredou, odpadky zanesenou říčku podél silnice. Ona naproti tomu v krásné nedotčené venkovské říčce vůbec žádné odpadky neviděla. Nedokázala přijít na to, jak reagovat. Nakonec oba umlkli a zbytek jízdy na sebe nepohlédli. Později podstoupila stejnou cestu sama a s úžasem si všimla, že tam jsou dvě říčky - na každé straně silnice jedna. Tentokrát jsem řídila, řekla smutně, a říčka, kterou jsem viděla oknem na straně řidiče, byla přesně tak škaredá a zaneřáděná, jak ji otec popisoval. Ale než se naučila dívat oknem svého otce, bylo už pozdě, otec byl po smrti.“ ( Yalom, I. 2003)

Dívám se oknem druhého a zároveň učím „podívat se“ a pochopit. Nezáleží, zda je to doktor věd, učitelka klavíru, generální ředitel, prodavačka nebo prostitutka, vždy, když se „podívám“ vidím, jak hledají „naději“.

Když se rozvedu, bude mi lépe.

Když se k sobě nastěhujeme, všechno se vyřeší.

Když nebudu sama, přestanu být nešťastná.

Když se k sobě vrátíme, už se nikdy nebudu chovat, tak jak jsem se choval.

Když budeme mít spolu dítě, určitě u mě zůstane.

 

Takových „nadějí“ slyším každý den často.

A vzpomněla jsem si na Viktora Frankla. Byl to psychiatr židovského původu. Dostal se do koncentračního tábora a přežil. Každý kdo do tábora nastoupil, byl překvapen, otřesen hloubkou cítěním spoluvězňů. „Nejpůsobivější jsou improvizované modlitby a bohoslužby, které jsme zažívali v koutě baráku nebo v temném, zarýglovaném dobytčím vagoně, v němž jsme byli unavení, hladoví a zmrzlí dopravováni po práci ze vzdáleného pracoviště v promočených hadrech zpět do lágru.“ (V. Frankl)

V koncentračním táboře Viktora Frankla ohromilo: „Bylo to poprvé, kdy jsem pochopil pravdu, o které tak často mluví básníci a již myslitelé obvykle považují za vrchol moudrosti. Totiž že láska je nejvyšším, konečným cílem, jehož člověk může dosáhnout. Potom jsem skutečně pochopil největší tajemství, jemuž má svůj hlas propůjčovat poezie, myšlení i víra – záchrana člověka je skrze lásku a v lásce“. Po návratu vytvořil LOGOTERAPII, která dodnes v terapii lidem pomáhá a léčí.

Zažíváme někdy vnitřní koncentrační tábory v různých podobách a proměnách. Můžeme být odvezeni daleko, můžeme být zubožený, můžeme být hladový, můžeme být k smrti vyděšený, ale „naději“ nám nemůže nikdo vzít - nejde to.  Naděje je životní motor, který nás z našeho tábora vyvede, vždy najde cestu k nám samotným, k našemu smyslu života a k naší svobodě.

Dívám se oknem druhého a jsem šťastná, že lidé umí buď sami, nebo s něčí pomocí najít cestu z jejich koncentračního tábora…díky „naději“ a díky „smyslu života“.

 

 

 

 

 

Autor: Andrea Anna Peldová | čtvrtek 21.4.2011 10:16 | karma článku: 29,61 | přečteno: 4238x
  • Další články autora

Andrea Anna Peldová

Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!

Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.

25.6.2020 v 7:00 | Karma: 20,84 | Přečteno: 970x | Diskuse| Společnost

Andrea Anna Peldová

Jak se neseznámit na seznamce

„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."

14.6.2016 v 6:34 | Karma: 42,78 | Přečteno: 39966x | Diskuse| Společnost

Andrea Anna Peldová

Pánové, nejste v tom sami

Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."

4.5.2016 v 10:16 | Karma: 26,62 | Přečteno: 2749x | Diskuse| Osobní

Andrea Anna Peldová

Šaty z polibků

Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...

2.5.2016 v 7:01 | Karma: 25,43 | Přečteno: 1222x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Anna Peldová

Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi

Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"

20.4.2016 v 11:57 | Karma: 31,96 | Přečteno: 2605x | Diskuse| Kultura

Andrea Anna Peldová

…a zázraky se dějí

Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.

19.4.2016 v 15:40 | Karma: 25,57 | Přečteno: 946x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Anna Peldová

Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!

Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...

7.3.2016 v 8:05 | Karma: 19,42 | Přečteno: 761x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?

Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.

24.10.2015 v 16:18 | Karma: 29,07 | Přečteno: 5073x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!

Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“

22.9.2015 v 8:42 | Karma: 28,37 | Přečteno: 1549x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Nenapsaná

Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.

14.9.2015 v 7:12 | Karma: 18,34 | Přečteno: 499x | Diskuse| Fotoblogy

Andrea Anna Peldová

...a tak běhám

Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.

23.7.2015 v 18:51 | Karma: 27,72 | Přečteno: 1066x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Olympijský medvěd z Moskvy

U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.

17.6.2015 v 6:33 | Karma: 21,39 | Přečteno: 920x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky

Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.

10.6.2015 v 8:49 | Karma: 32,97 | Přečteno: 2033x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Jak přežít třídní schůzky?

V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!

5.5.2015 v 10:34 | Karma: 28,94 | Přečteno: 1475x | Diskuse| Ostatní

Andrea Anna Peldová

Točité schodiště

ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...

23.4.2015 v 6:04 | Karma: 17,40 | Přečteno: 662x | Diskuse| Fotoblogy

Andrea Anna Peldová

Oprýskaný hrnek na pavlači

"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."

16.4.2015 v 23:37 | Karma: 20,90 | Přečteno: 702x | Diskuse| Poezie a próza

Andrea Anna Peldová

Lidská mláďata (fotomatiné)

A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:

13.4.2015 v 7:00 | Karma: 19,65 | Přečteno: 587x | Diskuse| Fotoblogy

Andrea Anna Peldová

Rok splněných přání

K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.                                                                                                                                                                                                                           

7.2.2015 v 9:12 | Karma: 32,86 | Přečteno: 2962x | Diskuse| Fotoblogy

Andrea Anna Peldová

Slova žijící na listě papíru

Slova, co zůstávají v srdci...                                                                                                                                     

10.1.2015 v 16:53 | Karma: 17,09 | Přečteno: 840x | Diskuse| Fotoblogy

Andrea Anna Peldová

Všechny cesty vedou do Říma

                                                                                                                                     

20.11.2014 v 6:25 | Karma: 16,11 | Přečteno: 813x | Diskuse| Fotoblogy
  • Počet článků 148
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 6676x
miluji život a humor

(andrea.peldova@seznam.cz)