S věrou nebo s nevěrou? Zpověď čtenářky...

Když jsme mladí, tvrdíme, že bychom nevěru nikdy neodpustili a nikdy se jí nedopustili…a než se stihneme otočit, jsme podvedeni. Ve jménu lásky trpíme, doufáme, slepujeme…a potom podvádíme, lžeme, obhajujeme se a odpouštíme. 

Anketa „Proč jsou ženy a muži nevěrní?“ zaplnila moji emailovou schránku. Co člověk, to názor, co nevěra, to příběh a zpověď…ano, zpověď a jednu z nich vám, po vzájemné domluvě s autorkou, přináším…  

"V prvé řadě bych se chtěla zamyslet, proč existuje nevěra. Má odpověď je jednoduchá. Nevěra existuje, protože někdo vymyslel věru. Teda víru. Jako pohani jsme na tom byli celkem dobře, mléko, strdí, hodně bohů, manželek a manželů. Nežila jsem v té době, ale bylo to prý tak přirozené. A pak přišli lidé, kteří ve jménu víry v jednoho boha a jednoho partnera ukrižovávali, upalovali a vraždili tak dlouho, až nás přinutili věřit, že monogamie je to, co vlastně potřebujeme. A tak vznikla věra. 

Když tedy ta věra je narušená a stane se nevěra- co se vlastně odehraje ve skutečnosti? Slunce vyhasne, Země se přestane točit, spadne meteorit? Nic tak vážného. Je to jen bolestivé pro toho kdo je podváděný, ale co vlastně bolí? Žaludek, hlava, nohy…ne, nedá se to popsat, bolí něco, co se nedá nahmatat- bolí ješitnost, pýcha a sebevědomí. „Jak se mi to mohlo stát? Jak mi to mohl/mohla udělat? Jak je možné, že se to podařilo ještě někomu jinému? A pak ta poťouchlá nejistota: Jaké to bylo? Byla lepší/Byl lepší než já? Odsuzujeme nevěrníka, že upřednostnil někoho jiného, odsuzujeme milence/milenku že sáhli na náš majetek a dostali se do našeho rajonu. Odsuzujeme… a morálka soudí. Ale kdo tu morálku vymyslel a stanovil, že je nevěra nemravná? A jsme zase na začátku- lidi to vymysleli, sepsali a šířili dál jako danou pravdu, jako zvyk a část kultury. Ale co třeba takový sultán a jeho 18 manželek? Inkvizice na něho nedosáhla, znamená to, že je nemravný? Ne, jen neprošel tou očistnou kůrou zvanou náboženství a má jiné národní zvyky. 

Nevěra je přirozená, děla se a děje se pořad, ve všech společenských vrstvách, za všech dob a režimů. Smířili jsme se, že existuje, ale stále ji nedokážeme plně tolerovat.

Jsem žena, která vstoupila do manželství s konvencemi. Po rozvodu jsem se naučila žít život takový, jaký je pro mne přirozený a příjemný. A k čertu s morálkou. Je to můj život, který z moralistů mi dá jednu minutu ze svého? 

„Však jednou pel tvůj setře stáří mor a opadáš jak růže na večer… Villon na mne mluví každé ráno ze zrcadla. Kdy žít, když ne teď? Je mi 40 let, mam partnera a máme se rádi. Žijeme normálně, nic nám neschází, občas zajedeme do tajuplného hradu, kde příjemní lidé různého věku dělají jenom příjemné věci. Ale to není všechno: mám tajného kamaráda a milence v jedné osobě, dokážeme se dobře bavit nad šálkem kávy stejně jako v posteli. A proč? A proč ne? Mám ho moc ráda, je to krásný a inteligentní muž, má také rodinu, takže pokud zrovna neprožívám jeden ze svých orgasmů, prožíváme spolu naše starosti. A co je na něm jiného? No přece to, že je jiný! A další překvapení: mám milenku. Perfektní holka, užijeme si nákupy stejně dobře jako sex. Ruce na srdce, dámy, kolik z vás by to chtělo zkusit se ženou, ale nikdy jste neměly odvahu vyskočit z heterosexuálního přikázání? Sex se ženou je úžasný, křehký a něžný, jiný než s mužem. Pokud bych mohla přirovnat, co je pro mne sex s mužem a se ženou, tak to první je hlavní pokrm, to druhé je fantastický zákusek. A další šok pro moralisty: můj milenec nás rád pozoruje a rád se přidá. Co není zakázáno, je dovoleno. A pak platí jen jedno pravidlo: nikdo nesmí být ošizen a trpět "málem". A je to krásné, věřte mi, dává to energii, chuť do života, odstraňuje to problémy, sice na chvíli, ale pak se lépe řeší. Ničí to stres a únavu. Dělá to dobře na duši a na těle. A co je jediné v životě důležité, než tělesné a duševní blaho? Nevěřím v posmrtný život, můj ráj je teď a tady. 

A teď, vy moralisti, asi si představujete monstrum, nymfomanku. Pokud bych seděla vedle vás v restauraci, nebo pracovala v kanceláři, ani vás nenapadne jak "hříšný a nemorální" život vedu. A přitom jsem normální ženská, a dělám vše co ostatní: hodně pracuji, hodně sportuji a tak mohu hodně jíst, vařím, uklízím, starám se o syna, hodně čtu a hodně se bavím.

Tak se do mne pusťte, hoďte si kamenem... Fionna"