Nový článek? Ale jaký!
Nový článek, list papíru, prázdný a zatím nepopsaný. Všechny lži, stejně utonou v mé pravdě a věty ztratí význam ve chvíli, kdy je zveřejním.
Nový list papíru?
Chci příběh?
Jaký?
Zazvonil telefon. Matka mluvila hlasitě a výstižně. Mlčela jsem. Spása v podobě jejího hlasu se nekonala. Stárnoucí žena, která pohřeb neorganizuje, jen se zúčastní a spolu s ostatními, pohřbí svého muže. Nemohla jsem se dopustit zločinu, proto jsem dál mlčela.
Jaký je to pocit?!
Odporný. Hnusný. K pozvracení! Vzala bych drátěný kartáč a seškrábala jej i s kůží, která je mi stejně k ničemu.
J-a-k-ý j-e t-o p-o-c-i-t-!
Nevím. Chtěla jsem zaplatit daň mlčenlivosti. Zahrát nesvéprávnou. Utéci do světa bez otázek.
JAKÝ JE TO POCIT!!!
Jaký? Černý! S těžkými pouty na zápěstí, protože seděl zabořený v křesle s flaškou u nohy. Vožralej s bílou pěnou v koutcích úst. S očima šelmy, která cení krvelačně ostré zuby…a zároveň pláče bolestí. Rozbíjel dveře. Křičel. Nadával nám s bráchou do gestapáků. Museli jsme mu, když byl opilý, vykat. Nejlepšímu tátovi na světě…a my…museli…vykat. Plakal tiše a do rána se díval jako stařec z okna. Ráno, když se vykutálelo slunce na oblohu, nevěděl o ničem. Obývák byl čistý, bez stop vožralé šelmy, bez prázdných velkých zelených flašek a plného, smradlavého popelníku...stopy vždy zahladit.
Takový to byl pocit!
Černý, jako když se naproti mně probudí soudce, který rozespale, unaveně, znuděně…čte předtištěné otázky a já se mlčky dívám na odřené špičky dětských bot a tiše popírám všechna obvinění proti otci.
Najít v sobě tak sílu. Postavit se a zakřičet přede všemi: učil mě podívat se na hvězdy, potápět se pod vodou, lézt na stromy, střílet z praku, sportovat, fotografovat, smát se, vnímat přírodu, rodinu a lidskost. Milovala jsem ho!!!!!
Andreo, ZASTAV!
Z léčebny vždy utekl. Do křesla. Zubožený, smradlavý, třesoucí se hlady…hledal prs…tak jako kojenec, aby upil absťák. Byla to předposlední fotografie z jeho životního alba. Tu poslední držela šelma. Měla zúžené oči, vyceněné zuby a v drápech držela urnu. Urnu…v které ležela na dně...hrstka prachu. Víc z mého milovaného táty nezbylo...
"Není mi líto Ivety, ale Artura, protože tuším, jak mu je..."
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)