Okno zůstalo otevřené
Odešel. A odejde ještě několikrát. Převozník, který má hodnotu vždy, když potřebuji uniknout od nějakého muže a nějaké lásky. Jak patetické. Možná hloupé a možná i smutné.
Marek tuší, ale mlčí. Nikdy se neptá. Nemá na to právo. Nedám mu jej.
Je to tak dávno, kdy ke mně pomalu kráčel v letecké uniformě. Vysoký, hnědé velké oči, plné rty, široký krk a obrovské ruce. Věděl v ten okamžik. Dřív než já. Ještě než pozdravil a políbil mě na tvář, usmál se. Byla jsem lapena. Jeho úsměvem.
Hru na dotýkání se hranic druhého, jsme si vychutnávali několik týdnů. Beze slov jsme plánovali naši první noc, až jsme se spontánně pomilovali v autě. Výpadovka na Kladno, řadicí páka, rozkročené nohy a během několika sekund bylo po všem. Neplánovaně, neromanticky a nevěrně.
Dlouho seděl opřený o volant: „Co budeme dělat?“
Převozník, ke kterému jsem potřebovala utéci, umilovat v sobě city. Marek s Ivou zůstal, já s Milanem ne.
Stále mi voní, stále mi chutná a stále mu unikám. K jiným novým příchozím. Pozná přesně okamžik, když mi do života někdo vstoupí. Kdy rozevřu křídla a skočím. Kdy se dotknu lásky a pak se zraněná choulím v jeho náruči. Než se stačím nadechnout…vezme si mě. Zvířecí chtíč je nejmocnější, když něco končí, a když ve mně cosi umírá.
„Kdo to je?“ Zeptal se. Poprvé.
Bradu si vložil do dlaně a čekal na odpověď. Nesnáším rozcestí. Snažila jsem se uhnout pohledem. Sluší mu to. Zuby tiskl pevně k sobě. Vzteky. Mužskou ješitností.
Nenápadně se otočil a odkráčel k oknu. Poznal, že jsem zamilovaná.
David. Zkrachovalý vedoucí pobočky mobilního operátora. A taky básník, co voní po cigaretách. Nemá nic, jen postel plnou starších žen a naivních slečen. Zkaženost mu ukradla možnost zamilovat se. Do žádné. V pekle zešílel. Sílu má jen na první procento flirtování. Víc není potřeba. Zbytek za něj chtivé múzy dokonají. Lezou mu do postele, pod peřinu, pod jeho tělo.
Ve skutečnosti žádné z nich nikdy nepařil.
Tenkrát se do mě bláznivě zamiloval. Tenkrát. Chtěl. Moc. Já ne.
Po třech letech kroužení kolem sebe mě jeho nevyslovené a mnou nečekané „NE“ přitáhlo, jako světlo v tunelu. Chtěla jsem. Moc. Milovali jsme se až do rána. Nejkrásnější sex plný lásky, jaký jsem kdy zažila. Naše vyčerpaná, upocená, a vzrušená těla neměla ani ve čtyři ráno dost. David šel rovnou do práce. Zničený, ale šťastný. Doznívaly ve mně ještě několik dní nářky, vzdechy, orgasmy a líbání, z kterého jsem se vášní zbláznila. Chtěli jsme se zase a ZASE…
Kdo to je? To kdybych věděla. Když se ho dotknu, spálí mě a zraní. Chtěla bych navždy, chtěla bych šťastný konec, chtěla bych…ale on, ne.
Tohle mám Markovi přiznat? Mojí bolest? Nikdy!
David ví. Dokonce mě do Markovo náruče nepřímo poslal a odevzdal. Prý si pro mě jednou přijde. Slaboch, co má potřebu se ještě ukájet na lačných zadaných nebo opuštěných dychtivých ženách. Slaboch, kterému stačí udržovat flirtující harém v bezpečném magnetickém poli.
Utekla jsem z nekrásnějšího sexu plného nenaplněné lásky. Utekla jsem od ztroskotaného chlapa, který drží pouhou setrvačností. Proč? Protože, kdybych se zastavila, zjistila bych, že pod skořápkou zvanou „peklo“ je skvělý chlap, kterého bych mohla milovat celý život.
Marek znervózněl. Dýchal zhluboka. V ruce si hrál neklidně s klíčem od auta.
Pohladil mě. Jako malou holčičku. Políbil mé slané rty od slz. Nesnažila jsem se schovat bolest.
„Až se vrátíš z dovolené, přijedeš ke mně na víkend. Ano?“
Nesnáším rozcestí. Ale pokusila jsem se mu podívat do očí. Bylo v nich vše. Rozplakala jsem se. Nahlas. Davida jsem během „našich“ tří měsíců nepodvedla. On mne ano. Víkend jako pomsta? Čeho?
V nicotě nelze podvádět a tak zůstalo okno otevřené, jen záclona v něm tančila dál…
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)