...a tak běhám
Původně měl namířeno do aristokratské rodiny na jihu Anglie, ale protože zobák neudržel pevně sevřený, vyklopil mě nad vesnicí v severních Čechách.
Než jsem se stihla rozkoukat, ležela jsem v kolébce rodiny plné dělníků, horníků a cyklistů, kteří nejdou pro sprostý vtip daleko. Volala jsem na čápa ze všech sil, aby se vrátil, že mi pánbůh tento život slíbil, zámožnou rodinu vznešeného chování s kapkou suchého humoru, ale marně. Než jsem se stihla rozhlédnout, měla jsem na sobě tretry, dres a dřela na kole za Chemopetrol Litvínov. Bohužel...
Holky si před barákem hrály na princezny a já plivala silniční prach, mouchy a bahno. Víkendy jsem trávila s číslem na prsou a bojovala o první místo na bedně. Kolo, běh, kliky, dřepy, schody…nenáviděla jsem to tak moc, až jsem se do cyklistiky zamilovala, tak jako děda a táta.
Den, 24. října 1984 mi změnil život. Na tréninku mě porazilo auto. Puklá lebka, pravá holenní a lýtková kost od nárazu auta rozsekaná na tisíc kousků. Nejen, že to byl konec mé nastartované cesty k vrcholové cyklistice, ale i konec té nejpřirozenější věci „chůze.“ Verdikt po několika dnech zněl: „odříznout dolní část končetiny.“
To si takhle ležíte, je Vám třináct, díváte se do stropu, kolem Vás vše, jako na správné JIPce pípá a z ničeho nic, Vám během sekundy odejde dětství.
Nechcete!
Bráníte se. A než si stihnete utřít slzy, mezi dveřmi stojí dospělost. Vejde bez ptaní. Tak jako to dospělost dělá. Posadí se k Vám na postel a začne diskutovat o životě na vozíku, o životě bez nohy, o životě s umělou protézou.
Katastrofický scénář se však nekonal :-)
Pánbůh má svědomí!
Poškrábal se jednoho dne na hlavě a popřemýšlel, jak odčinit čápův omyl…proto, pošeptal skvělému panu chirurgovi Krtičkovi myšlenku. Odsekat roztřepené kosti, nastavit scházejících pět centimetrů, sešroubovat, zasádrovat a modlit se, aby se vytvořila kost nová. A světe div se, pokus vyšel.
Nevadil mi bolestivý rok v sádře, na vozíku. Nevadil mi ani roční život v rehabilitačním středisku, kde se následovně rozhýbával každý milimetr zatuhlých kloubů. Nevadilo mi nic, protože každá bolest jednou přejde a slzy se dají utřít do polštáře.
Naučila jsem se po dvou letech chodit. Ne na protéze, ale na vlastní noze.
Vykročila jsem do dospělosti, ale? Vždy je někde nějaké ale…"nohu si už nikdy nesmím zlomit.“ Tzn. žádný sport a žádné riziko. 30 let jsem nařízení dodržovala.
Jenomže! Nevyrostla jsem v aristokratské rodině na jihu Anglie, ale v dělnické rodině plné, horníků a sportovců, kteří se jen tak z něčeho "nepos**ou" :-D …začala jsem na stará kolena sportovat!
Žít ve strachu ze zlomeniny, je peklo. Zbavit se ho, užít si přítomný okamžik, vnímat samu sebe a každý krok, mi dal až sport. Lyžuji, jezdím na kole a zrovna teď, je ze mne vášnivá běžkyně.
...a tak běhám ¦ na vlastních nohách!
Za pár týdnů běžím svůj první běžecký závod. Držte mi palce! :-)
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
Andrea Anna Peldová
Vítejte v cirkuse AAP
Dámy a pánové, račte vstoupit do šapitó cirkusu AAP. Nečekejte artisty, akrobaty a klauny. Dokonce nečekejte cvičené medvědy, opice, pejsky, kachny, kozy, koně a smečku bílých lvů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)