Kočičí mimino aneb, uteč kdo můžeš!
Jen tak tak zvládáte malé dvounohé potvůrky, které Vám změní KOMPLET celý život...a ještě si "k nim" pořídit dalšího vetřelce? Nikdy!
Nojo, jenže: mateřská láska vs. rodičovský rozum = „a copak byste děti chtěly?“ že Vám to něco říká?
Náš domov otevřel náruč všemu možnému, co lezlo, plavalo, lítalo. Taková malá nekontrolovatelná zoologická, o kterou jsem se (jak se dalo čekat) s láskou starala sama.
…a pak kluci vyrostli, dospěli.
Znáte takové to ticho, které si napřed užíváte a za pár dní před ním utíkáte do práce, kterou jako děsně zbožňujete 24 hodin?
Vše si v životě sedne.
Tam uvnitř je cesta, která nás dovede k nám samotným. Slunce tam nepálí, boty netlačí a pocity nepotřebují vysvětlení.
Chce to jen čas.
A potom, přijde nový pocit (něco jako): "Hurá, mám celý zbytek života zase pro sebe!" Workoholismus nahradíte knihou, sportem nebo nikým nerušeným spánkem.
To byl přesně okamžik, kdy jsem si domů donesla kotě. Malé, vystrašené, hodné a mazlivé. Můj opuštěný domov začal opět dýchat, pulsovat a žít.
Jenže! Během "pár týdnů" se kočičí miminko oklepalo a převrátilo vše vzhůru nohama. Měla jsem doma krvelačnou šelmu. Dělala vše proto, abych si zabalila kufry a odstěhovala se pryč.
Dostala jsem ŠOK! První kdo utrpěl, byla má představa, jak bude vypadat mé soužití s kočkou. Potom na řadu přišla žaluzie (všechny žaluzie), kytka (všechny kytky) sošky, svíčky…zkrátím to, utrpět celý byt!
A víte co? Nikam se stěhovat nebudu. Nevadí mi to. Nevadí mi, že si dělá, co chce, a kdy chce. Je kočičkovsky svá. Občas si říkám, že se od ní mám co učit :-)
Nesleduji televizi, kde jsou od rána do večera utečenci. Pozoruji ji, jak si hraje se vším, co na zemi najde, jak si vyskočí na linku a jde číhat na kapky z kohoutku nebo jak trénuje skoky, lovení a akrobatické lezení po všem, co je úzké asi tak jeden centimetr.
...a než uklidím nádobí a vyndám pračku, najdu ji takto spát. Oddychuje, občas škube tlapkami a usmívá se. V tu chvíli jsou rozbité květináče zapomenuty a láskou bych ji snědla.
Přeji všem krásný zbytek dne Andrea
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)