…a zázraky se dějí
„Někteří lidé se narodí, aby seděli u řeky. Do některých uhodí blesk. Někteří mají hudební sluch. Někteří jsou umělci. Někteří plavou. Někteří toho ví hodně o knoflících. Někteří umí Shakespeara… někteří jsou matkami. A někteří lidé…tančí.“
Tančila jsem s ním dvakrát, třikrát, desetkrát. Nevím. Už opravdu nevím.
Je to tak dávno.
Chodil kolem mě. Dlouho. Bál se okamžiku, kdy bude v mé přítomnosti sám. Srdce v krku, zpocené dlaně a pocit, že ho odmítnu.
Neodmítla jsem…
Jestliže je vyvrcholení malá smrt, jezdil ke mně zemřít. Těšil se, až zastaví čas a vychutná si každou sekundu mého těla. Jeho „chci tě“ znamenalo, že mě musí vidět, jinak se v šedivé každodenní realitě zblázní. Půl roku jsme nejedli, nespali a umírali jeden v druhém. Bez cíle a bez budoucnosti, protože neexistovala.
"Benjamine, musíme ztratit ty, které milujeme. Jak jinak bychom věděli, jak moc pro nás byli důležití?"
Ani nevím, kde jsem našla sílu smazat jeho číslo. Napustila jsem si horkou vanu a strávila noc se zbytkem světla z ulice, s cigaretou a s upatlanou skleničkou od vína.
Po víc jak roce zazvonil telefon: "Scházíš mi. Chtěl bych tě vidět."
Vyznání lásky. Jeho způsobem. Nelogickým a nepochopitelným způsobem.
„Jsi tam?“ Zeptal se chraplavým a smutným hlasem.
„Jsem…“ Zašeptala jsem tiše, se slzami v očích. Sesunula jsem se po zdi dolů a seděla schoulená v rohu špinavé chodby s namáčknutým mobilem na uchu. Měla jsem šíleně velkou potřebu slyšet jeho dech. Cítit jeho vůni. Jeho rty. Jeho ruce. Jeho celého.
Smyslnost času, je opojná slast…
Nevím, kdo koho chtěl víc. Byl to ten nejkrásnější tanec, který jsme kdy zažili. Odevzdávali jsme se jeden druhému, jako nikdy před tím.
„Chci si nás zapamatovat tak, jak jsme teď..."
Zase si vychutnáváme kávu v oprýskaném hrnku na pavlači, čerstvé modřiny z vášně, vůni sexu a slané slzy z orgasmu. Nikdy nesmíme říci nahlas, jak moc jeden druhého milujeme, jak moc si voníme a chutnáme.
Sluneční paprsky se vkrádají po zácloně jako zloděj. Touží se rozprostřít po konečcích prstů a po propoceném pramínku na spáncích. Touží vplout jako plachetnice do zmatených a rozbouřených myšlenek a zašeptat: „Někteří lidé žijí život obráceně, protože nemají jinou volbu.“
„DOBROU NOC, BENJAMINE!“
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
Andrea Anna Peldová
Vítejte v cirkuse AAP
Dámy a pánové, račte vstoupit do šapitó cirkusu AAP. Nečekejte artisty, akrobaty a klauny. Dokonce nečekejte cvičené medvědy, opice, pejsky, kachny, kozy, koně a smečku bílých lvů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)