Koupím krávu...počkejte, raději dvě. Spěchám!

Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl a potom zase křičel: „Mámo, já bych jed!“

Když jsem byla v této fázi a kluci byli ještě mrňouskové…bylo to OK. Byla jsem šťastná, že baští a pěkně rostou. Tím pádem, mě jejich: „Mám hlad“ těšilo.

Kluci rostli, rostli, až vyrostli. Mám z nich radost a jsem na ty moje dva mužský, co mě již přerostli, patřičně pyšná. Až sem je to skvělé.

Ale!

V posledních letech se s nimi cosi stalo a začínám mít pomalu pocit, že mi jde o život…

„Mámo, já bych jed!“

„Počkej, děťátko, počkej, hned Ti přinesu!“ Poté běžela k sousedce a přinesla plný ucháč mléka. Otesánek pil, jen hltal, a když vypil, křičel zas, že by jedl.

„Což, dítě, ještě dost nemáš?“

Šla a vydlužila si ve vsi pecen chleba, položila jej doma na stůl a vyšla pak zase ven, postavit k ohni vodu na polévku. Sotvaže vykročila ze světnice, Otesánek, vida na stole chléb, vymotal se z peřiny, skočil na lavici a v okamžení ten bochník pohltil, a zase křičel:

„Mámo, já bych jed!“

Tak asi tak, ale abych byla přesná: MÁM TO DVAKRÁT!!!“

Dovleču nákup domů a můžu ho rovnou naházet klukům do krku.

Koupím karton mléka (12ks) a pánové si k televizi otevřou každý svou krabici, lehce zakloní hlavu a mléko je v háji. Koupit 10 rohlíků a sýr maratonec s třemi trojúhelníčky k večeři jako dřív, nemůžu. Starší si otevře krabici mléka, na tác si naskládá všechny rohlíky, všechen tavený sýr, a když to spořádá…je schopný za chvilku vypustit tu šííílenou větu: „Mám hlad!“

Je úplně jedno zda, uvařím kotel zelňačky, guláše, rajský…upeču velký pekáč nadívaného kuřete, šunkofleků, francouzských brambor, protože druhý den večer, není nic.

Rady z okolí jako: „jsou ve vývinu, to přejde“ mi už nepomáhá. V jakém vývinu? Hlavama se mlátí o futra a nohy mají skoro čtyřicet sedmičky. Čekat, že to přejde je sice super rada, ale to bych je do té doby musela odstěhovat rovnou na kanape do Tesca!

Takhle to dál nejde, musím něco vymyslet. Nerada bych se dočkala:

„Jed jsem, sněd jsem: kaši z rendlíka, ucháč mlíka, pecen chleba, tátu, děvečku s jetelem, sedláka se senem, pasáka s prasaty, ovčáka s jehňaty a Tebe taky ještě sním!“

"Koupím krávu, raději dvě (jednu na maso a druhou na mléko), ale prosím, spěchám!"  :-)

V blogu je použita ukázka a obrázek z pohádky Otesánek