Smrt milenců

Spím s ním.

S přestávkami už tři roky. Vy s ním řešíte kroužky dětí, rozchody svých kamarádek, deprese své matky a já s ním mezi tím spím. Jestliže je vyvrcholení malá smrt, jezdí ke mně zemřít. Robert vypíná hlavu s mobilem v autě, když zaparkuje. Zastaví čas a vychutná si každou sekundu mého těla. V hotelu, v autě, ve sklepě, v lese…jeho „chci tě“ znamená, že mě musí vidět, jinak se v šedivé každodenní realitě zblázní.

Láska nás spálila na popel. Půl roku jsme nejedli, nespali, umírali…rozcházeli se a zakazovali si jeden druhého. Já obětovala křídla volnosti a on riskoval štít čestnosti. Bez cíle…protože budoucnost, ta naše, neexistovala.

Ani nevím, jak jsem dokázala smazat Robertovo číslo. Pamatuji si jen, že jsem si napustila horkou vanu a strávila noc se zbytkem světla z ulice, s cigaretou a s opatlanou skleničkou od vína. K ránu jsem našla odvahu otočit se a podívat se směrem ke dveřím. Stála za nimi budoucnost. Ta má…

Milenci umírají, milenky doufají, morálka zapírá a manželky zpochybňují.

Spím s ním. Občas.

Řešíme kroužky dětí, rozchody mých kamarádek a deprese mé matky. Jestliže je vyvrcholení malá smrt, jezdí k ní zemřít. Vypíná hlavu s mobilem v autě, když parkuje. Zastaví čas a vychutná si každou sekundu jejího těla. V hotelu, v autě, ve sklepě, v lese…jeho „chci tě“ znamená, že ji musí vidět, jinak se v naší každodenní realitě zblázní. Už nemám sílu tomu všemu...zabránit.

Lžeme. Všichni. Někdy mám potřebu všem těm dalším zavolat. Najít majitelky telefonních čísel, které dělají, že neexistuji a povědět jim pravdu.

Ležím v horké vaně se zbytkem světla z ulice, s cigaretou, s opatlanou skleničkou od vína a hledám odvahu otočit se a podívat se směrem ke dveřím…