Po kolejích, tam a zpět

Moc ráda fotografuji nádraží. Sedím, pozoruji, nasávám atmosféru, ale necestuji. Proto jsem se rozhodla, že po 14 letech nasednu s batohem, foťákem a procestuji kus naší krásné vlasti. 

Mé těšení se rozplynulo hned v Mostě, kdy rozhlasová paní sdělila, že vlak má 15 minut zpoždění. Nejistota, zda můj spoj v Praze počká, byla vzrušující...a tím mé dobrodružství na kolejích začalo... 

Spoj počkal a já počkala v Pardubicích na Richarda Horáka, fotografa (a člověka), který je mému foto-srdci blízký. Okamžitě jsem ho objala, popřála mu k vše nejlepší k narozeninám...a potom jsme si už jen povídali, povídali a povídali. 

V Pardubicích jezdí všichni na kole. A když náhodou cestují vlakem, kolo zamknou u nádraží, kde si ho později zase vyzvednou. Stála jsem s batohem u jejich kolo-pakroviště a nevěřila vlastním očím. Kdo má chuť, může si historické skvosty prohlédnout. Stačí kliknout na tento odkaz:  peldova.blog.idnes.cz402324

Vlak do Prahy z Pardubic, mi jel asi za půl hodiny. Koupila jsem si do ruky voňavou kávu a toulala se po nádraží. Když už jsem chtěla jít pomalinku na nástupiště, přišel pán v kšiltovce, posadil se za piáno a začal hrát. Hudba se rozléhala jako v kostele. Soustředil se a občas zavřel oči. Jen tak, jakoby nic...

Měla jsem husí kůži, protože jsem nic podobného nikdy nezažila (kliknutím na odkaz, nahlédnete): peldova.blog.idnes.cz402326

Sedla jsem si plná dojmů z hry na piáno do prázdného kupíčka, a když se vlak rozjel, nakoukl ke mně okatý, kudrnatý kluk. V ruce držel červené autíčko, které mi chtěl ukázat.

Dělal mi společnost až do Prahy (kliknutím na odkaz, nahlédnete): peldova.blog.idnes.cz402271

Stali se z nás kamarádi a než mi Denis zmizel z dohledu, ještě jednou na mě zamával... 

A protože jsem nikdy v životě nebyla na hlaním vlakovém nádržeží v Praze, s chutí jsem si ho celé prošla.

Je krásné, plné zvláštního světa... 

Když se nachýlil čas, vydala jsem se zpět do Mostu... 

Moc ráda fotografuji nádraží. Sedím, pozoruji a nasávám atmosféru. To byl důvod, proč jsem po 14 letech sedla do vlaku a vyrazila na cestu. Jen batoh, svačinu a fotoaparát.  

Praotec Čech, dobře zvolil. Máme naši vlast opravdu krásnou.

Mám ji trošku pěšky prochozenou, autem proježděnou, autobusem pokoukanou,

ale vlakem  neprocestovanou.

Zatím…