Strašlivě napínavé, Aničko, prosím tě, šetři talentem nebo mě to porazí...

Karma za tu písničku. 

Proč já jen mám tak děsnou představivost..."milimetr po milimetru", ve mně vyvolává blízkost šuplery...."pláč přes zavřené oči, vaky naplněné vodou..."proud vzduchu, který se snažil...", let balonem...plné rty a tříštění se o hedvábný výstřih, radši ani zmiňovat nebudu.

Věděla, že není sama...

Dobře jí tak, nevěrnici nevěrné 

Zakázané ovoce bych stáhla z prodeje

Díky. Tu skladbu jsem si pustil snad pětkrát za sebou. Mimo jiné.

Uf, to bylo drámo. Ale já zažil ještě horší.

To "Tentokrát to bylo skrz. Bolest projížděla po páteři až do úst, ze kterých vzešel hlasitý výkřik.", to se stalo přesně mně

V noci se mi zlomilo péro od matrace, jeden ostrý konec vylezl ven, a já se se na něj při obracení ve spánku napíchl. Doslova projel mým špekem na boku skrz naskrz, jako háček v hubě ryby. Nejhorší bylo vymotat se z toho zpátky. Moje jinak poměrně cynická přítelkyně by se jindy uchechtala, ale tentokrát, i jí, bylo mě líto.

Možná trochu mimo téma, ale mně se to prostě vybavilo.

 Františku!

třeba konce nejsou.. třeba nejsou ani konce omylů.. a třeba nejsou omylem plné schránky klíčů na konci..

...vždy je to krásné těsně, než přijde čas, vhodit klíč tam, kam patří 

Uf, skoro jste mi vypnula dech, Andreo, prosím o nějaké veselejší příště

x

(karma)

provedu 

To je pěkná drasťárna!!!