Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Oprýskaný hrnek na pavlači

16. 04. 2015 23:37:49
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."

"To není dobrý nápad..."
"Nejde mi to. Slyšíš? Nejde!"
"........."
"Vrátím čas! Uvidíš."

Vyznání lásky. Jeho způsobem. Nelogickým a nepochopitelným způsobem. Měla bych se otočit a nasadit šťastný výraz. Skočit mu do řeči a dělat, že neslyším, co říká. Převálcovat ho mojí skvělou prací, úspěšným projektem, novým autem a vydařenou dovolenou. Nic z toho mi nešlo vyslovit. Zaskočilo mě, že vytočil mé číslo.

„Jsi tam?“ Zeptal se chraplavým a smutným hlasem.

„Jsem...“ Zašeptala jsem tiše, se slzami v očích. Sesunula jsem se po zdi dolů a seděla schoulená v rohu špinavé chodby s namáčknutým mobilem na uchu. Měla jsem šíleně velkou potřebu slyšet jeho dech. Cítit jeho vůni. Jeho rty. Jeho ruce. Jeho. JEHO CELÉHO!!!!

Utápěl mě v šatech z polibků. Tělo mi pálil vášní. Vyčerpával milováním a k ránu mi šeptával pohádky do mých propocených pramínků vlasů. A pak? A pak se několik týdnů neozval!

„Poslouchej mě. Z Beauvais odlétám po obědě. Navečer mám v Praze jednu důležitou schůzku a kolem sedmé tě budu čekat...ano?“

Snažila jsem se rozpomenout na kapsy plné lži, na slunce, které už nepálí, na dlaně, přes které nechci vidět...rozklepaná v rohu špinavé chodby, s namáčknutým mobilem na uchu.

„Lásko, proč mlčíš. Stalo se něco? Ty někoho máš?“ Zeptal se opatrně a nejistě.

Překvapil mě touto otázkou. Nikdy ji za celé ty roky nepoložil. Nikdy se nezajímal. Nemusel. Sdělovala jsem mu tyto informace sama. Snažila jsem se v něm nenápadně vyvolat žárlivost, pocit, že mě ztrácí. Nevím proč jsem to dělala, bylo to zbytečné.

Nikdy mi nepařil, jen se do mě tenkrát bláznivě zamiloval...

Držela jsem klíče v dlani. Klíče jeho lásky. Klíče nesplněných snů. Klíče plné jeho hypotéky s jednou postelí, s jedním oknem a vysvětlila mu, že nikoho nemám. Přesvědčivě jsem nastínila, že jsem od našeho rozchodu sama. Bez vztahu, bez milence, volná, věnující se sobě a mé práci. Někdy i mlčet bolí, natož mu odpovědět: „mám,“ a zmáčknout na mobilu červené sluchátko.

Sedět s ním nahá v malé garsonce, držet oprýskaný hrnek s cigaretou na pavlači a neřešit, že svítá, bych chtěla, ale už to není možné.

...proto jsem raději položila.

Autor: Andrea Anna Peldová | čtvrtek 16.4.2015 23:37 | karma článku: 19.90 | přečteno: 645x

Další články blogera

Andrea Anna Peldová

Jak se neseznámit na seznamce

„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."

14.6.2016 v 6:34 | Karma článku: 42.59 | Přečteno: 38821 | Diskuse

Andrea Anna Peldová

Pánové, nejste v tom sami

Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."

4.5.2016 v 10:16 | Karma článku: 25.99 | Přečteno: 2436 | Diskuse

Andrea Anna Peldová

Šaty z polibků

Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...

2.5.2016 v 7:01 | Karma článku: 21.04 | Přečteno: 989 | Diskuse

Andrea Anna Peldová

Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi

Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"

20.4.2016 v 11:57 | Karma článku: 31.43 | Přečteno: 2464 | Diskuse

Další články z rubriky Poezie a próza

Tereza Špetlíková

Lauren Graham: Rychleji mluvit nedokážu

„Gilmorky“ během nekonečného počtu repríz někdy naladil snad každý. Tento americký seriál, který začínal ve stejném vysílacím čase jako tehdy obrovsky populární Přátelé, neskončil jako propadák.

21.11.2017 v 8:08 | Karma článku: 5.87 | Přečteno: 201 | Diskuse

Iva Marková

Kluk s dredy

Potkávala ho každé ráno cestou do práce. Zimou zachumlaní do sebe...................................

20.11.2017 v 21:40 | Karma článku: 12.80 | Přečteno: 723 | Diskuse

Dita Jarošová

Dopis netečným...

Nehrajte mrtvé brouky! O nás a bez nás se jistě odehrávají všemožné každodnové bitvy. Zároven zbývá spousta věcí, které ovlivnit smíme, některé dokonce musíme! Snažme se přijít věcem na kloub.

20.11.2017 v 11:43 | Karma článku: 10.30 | Přečteno: 220 | Diskuse

Marcela Valouchová

Vzkaz

Tento zimní čas mu vyhovoval. Všude spěchající lidé plní starostí. Pásl se na jejich pocitech uspěchanosti a bezradnosti. Užíval si té slasti, dokud to jde. Ještě tak den a vše skončí, budou chudé dny.

20.11.2017 v 7:20 | Karma článku: 9.13 | Přečteno: 187 | Diskuse

Jiří Babor

M.Ř.S.

Za ty dvě noci na které nezapomenu, za vůni Tvých vlasů a doteky které hřály jako letní slunce......

20.11.2017 v 1:23 | Karma článku: 4.86 | Přečteno: 167 | Diskuse


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.