Tam tak nenápadně sedíte, kolem Vás rodiče 40+ a Vy se snažíte tvářit asertivně, vyrovnaně, jakože o všem, jako vzorný rodič víte. Ve skutečnosti uvnitř sebe, další a další informací zuříte, křičíte, žíly na krku Vám praskají a pěna u pusy roste nebývalou rychlostí. Po deseti minutách třídní schůzky dostáváte infarkt! V oddychové pauze, kdy třídní učitelka odbočí k docházce, přemýšlíte, jestli je Vaše milované dítě opravdu adolescentní debil nebo to jen tak hraje.
„Nejenže propadáš z češtiny, ale ty dokonce na čj hodiny nenosíš ani učebnici, ani sešit. Můžeš mi říct, proč?“ Ptám se v první polovině sekundy důrazně a v té druhé jakože s láskou.
„Proč?“ Syn odložil rozvážně sluchátka a s naprosto klidným hlasem ještě dodal: „ jelikož jsem zjistil, že je mi na strojárně celej Mácha s Němcovou ukradenej.“
Stála jsem šokovaná, v scifi plakátovém pokojíčku, v teplákách, ve vytahaném tričku, s doznívajícím zbytkem odpovědi…“celej Mácha s Němcovou je mi u-k-r-a-d-e-n-e-j…“
Dýchala jsem zhluboka, asi tak nějak…jako při porodních bolestech. Už, už se mi chtěla podlomit kolena, ale v tom se ve mně probudil vlastenec. Silný statný vlastenec.
PRAOTEC ČECH!
Můj Karel Hynek Mácha, má Božena Němcová a mé zatemněné dítě?!
Vstoupila jsem na horu, bylo odpoledne, a hle široširý kraj se přede mnou rozkládal do nedozírné dálky až k modravým horám rovný a volný, les a chrastina, nivy a luka. Chtěla jsem promluvit o Kosmově kronice, Velkomoravské říši, Husitském hnutí, Národním obrození, České literatuře ve 2. polovině 19. století, vzniku Československé republiky, Marxismu-leninismu, Fašismu, Disidentech, Emigraci…o Václavu Havlovi.
…a v tom mi došlo, že jsem stejná jako má matka!!! :-D
Polkla jsem. Dost trapně.
A proto: „Za odvoz daruji 17-letého syna, s papírama, očkovaný, vyrůstal v kruhu rodiny, má nebojácnou povahu. ODBĚR IHNED!“
