Oprýskaný hrnek na pavlači
"To není dobrý nápad..."
"Nejde mi to. Slyšíš? Nejde!"
"........."
"Vrátím čas! Uvidíš."
Vyznání lásky. Jeho způsobem. Nelogickým a nepochopitelným způsobem. Měla bych se otočit a nasadit šťastný výraz. Skočit mu do řeči a dělat, že neslyším, co říká. Převálcovat ho mojí skvělou prací, úspěšným projektem, novým autem a vydařenou dovolenou. Nic z toho mi nešlo vyslovit. Zaskočilo mě, že vytočil mé číslo.
„Jsi tam?“ Zeptal se chraplavým a smutným hlasem.
„Jsem…“ Zašeptala jsem tiše, se slzami v očích. Sesunula jsem se po zdi dolů a seděla schoulená v rohu špinavé chodby s namáčknutým mobilem na uchu. Měla jsem šíleně velkou potřebu slyšet jeho dech. Cítit jeho vůni. Jeho rty. Jeho ruce. Jeho. JEHO CELÉHO!!!!
Utápěl mě v šatech z polibků. Tělo mi pálil vášní. Vyčerpával milováním a k ránu mi šeptával pohádky do mých propocených pramínků vlasů. A pak? A pak se několik týdnů neozval!
„Poslouchej mě. Z Beauvais odlétám po obědě. Navečer mám v Praze jednu důležitou schůzku a kolem sedmé tě budu čekat…ano?“
Snažila jsem se rozpomenout na kapsy plné lži, na slunce, které už nepálí, na dlaně, přes které nechci vidět...rozklepaná v rohu špinavé chodby, s namáčknutým mobilem na uchu.
„Lásko, proč mlčíš. Stalo se něco? Ty někoho máš?“ Zeptal se opatrně a nejistě.
Překvapil mě touto otázkou. Nikdy ji za celé ty roky nepoložil. Nikdy se nezajímal. Nemusel. Sdělovala jsem mu tyto informace sama. Snažila jsem se v něm nenápadně vyvolat žárlivost, pocit, že mě ztrácí. Nevím proč jsem to dělala, bylo to zbytečné.
Nikdy mi nepařil, jen se do mě tenkrát bláznivě zamiloval…
Držela jsem klíče v dlani. Klíče jeho lásky. Klíče nesplněných snů. Klíče plné jeho hypotéky s jednou postelí, s jedním oknem a vysvětlila mu, že nikoho nemám. Přesvědčivě jsem nastínila, že jsem od našeho rozchodu sama. Bez vztahu, bez milence, volná, věnující se sobě a mé práci. Někdy i mlčet bolí, natož mu odpovědět: „mám,“ a zmáčknout na mobilu červené sluchátko.
Sedět s ním nahá v malé garsonce, držet oprýskaný hrnek s cigaretou na pavlači a neřešit, že svítá, bych chtěla, ale už to není možné.
…proto jsem raději položila.
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Olympijský medvěd z Moskvy
U nás na vesnici, když se řeklo: „jedeme do města“ byl to svátek. Velký! Takový ten, kdy si oblečete vyžehlené voňavé šaty a obujete vyleštěné sváteční boty.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
Andrea Anna Peldová
Vítejte v cirkuse AAP
Dámy a pánové, račte vstoupit do šapitó cirkusu AAP. Nečekejte artisty, akrobaty a klauny. Dokonce nečekejte cvičené medvědy, opice, pejsky, kachny, kozy, koně a smečku bílých lvů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)