Olympijský medvěd z Moskvy
„Andrejko, jedeme do města…“
Než táta vycouval s žigulíkem z garáže, poskakovala jsem před barákem a na všechny kolemjdoucí přešťastně vola: „MY JEDEME DO MĚSTA, do městaaa, my jedeme do města.“ Kdybych mlčela, pukla bych od štěstí a radosti.
Ono bylo „do města“ opravdu daleko. Nikdo z nás, před naším barákem nevěděl, jak daleko to je, ale bylo to dál, než k rybníku, na stoh ze slámy, na kaštanovku a ke kolejím za stromovkou. To byla místa, kam jsme měly my děti zakázáno, ale pěšky se tam dalo tajně dojít.
Mé dětství bylo vůbec takové celé pěšky. Pěšky do školy a ze školy, po schodech dolů před barák, na červené klouzačky za sámoškou, na hřiště za klukama, do okálů pro Venušku, do lesa na petrklíče, do vedlejší vesnice na špendlíky, ale hlavně, do hospody tátovi pro pivo...do předem vychlazeného džbánku.
Tak, tak, do města bylo daleko a do Prahy ještě dál.
Když řekla maminka jednou za rok: „v sobotu pojedeme do Prahy,“ bylo to úplně nejdál na celém světě. Něco jako cesta do Ameriky. Cesta na západ. Cesta na konec světa.
No…! A to obě babičky nesly velice těžko.
„Proboha, co tam budete dělat? Něco se Vám tam stane. Nemáte rozum. Kdo to kdy viděl, jet nakupovat do Prahy? Zdeňku, říkám ti, chraňte se západu! Jaruško, aspoň ty děti nechte doma.“
Nenechala. A dobře udělala. Protože díky mamince, jsem na tom „západě – v Praze,“ objevila v cukrárně cucací barevné bonpari, v hračkárně duhové skleněnky a v suvenýrech olympijského medvěda z Moskvy.
„Co to jako JE?“ zeptal se důležitě o mnoho starší Ruda, který seděl na klepadle a otráveně při tom houpal nohama.
„Olympijskej Medvěd. Z Moskvy!“ Odpověděla jsem, srovnala mu kruhy na břiše a kousla jsem si do chleba, který byl posypaný malinovým vitacitem. Nevěděla jsem co je Moskva, ani co přesně znamená olympijskej. Ale, tušila jsem od prodavačky suvenýrů ze západu, že jsou to ty barevné kruhy. Asi něco jako céčka, jenom placatý.
„Olympijskej říkáš? Kecáš. Je to obyčejnej hnusnej medvěd!“ Řekl Ruda a seskočil z klepadla. Venuška, Michalka, Zuzanka, Jiřík mezi tím cucali s nechutí kyselé bonpari a dívali se při tom skrz skleněné duhovky do slunce.
„Není hnusnej. Je krásnej. A ty jsi blbeček blbej.“ Odpověděla jsem a začala si z chleba opatrně slízávat vitacit.
„Přečetl jsem několikrát Staré řecké báje a pověsti…a o olympijském medvědovi z Moskvy ani řádek.“
...říkám, je to blbeček! :-D
Mé dětství bylo celé pěšky. Pěšky, na jaře, v létě, na podzim i v zimě. Odehrávalo se venku, před barákem…a také za vesnicí, dokud nepadla tma. Stačil mi chleba s vitacitem, skákací guma, hliněné bábovky na písek, prstýnek s průhledným kamínkem z poutě a křída na namalování skákacího panáka. Tohle! Tohle jsem tam...na konci světa, nikdy neviděla.
Dnes už vím, že obě babičky měly pravdu: „Chraňte se západu!“ Vždyť se tam podívejte...mají jen ty odporný americký bonpari, skleněnky, které stejně nikdo nechce a debilního olympijskýho medvěda Z MOSKVY!
Andrea Anna Peldová
Dámy, Vesmírný objednávkový servis nefunguje!
Měla bys být chvíli sama. Přijde, když to nečekáš. Napřed si uzavři bývalého. Vůbec ho nehledej, najde si tě sám. Zadaného nikdy! Věnuj se sama sobě. Moc nad tím přemýšlíš. Na rozvedenýho bacha. Nech tomu volný průběh.
Andrea Anna Peldová
Jak se neseznámit na seznamce
„Hledáš lásku a vztah na celý život? Na seznamce se každý rok seznámí desetitisíce mužů a žen z celé ČR. Podle statistiky se každý 3. člověk v České republice seznámí přes seznamku. Je to běžný trend v současné hektické době."
Andrea Anna Peldová
Pánové, nejste v tom sami
Jednoho dne, takhle po ránu, při ranní kávě se Bůh nudil. „Stvořil jsem k mé spokojenosti vše, ale něco tomu přeci jenom schází.“ Jako správný chlap se podrbal a zamyslel: „nemám se čemu tak nějak od srdce zasmát."
Andrea Anna Peldová
Šaty z polibků
Zalila si dvě lžičky kávy horkou vodou. Jenom k oušku. Zbytek patřil mléku. Třikrát ji lehce zamíchala a ...
Andrea Anna Peldová
Zkrácené závěrečné titulky v komerční televizi
Přišel čas zkracování, tak jako ve filmu Postřižiny Bohumila Hrabala, kdy se paní Maryša rozhodne své dlouhé kadeře zkrátit. "Ustřihla jsem si vlasy!"
Andrea Anna Peldová
…a zázraky se dějí
Začalo pršet. Konečně. Stála jsem uprostřed horkem vyprahlého města. Vyzula jsem si mokré boty, zaklonila hlavu, rozevřela ruce a nechala se promočit letním deštěm, až na kost.
Andrea Anna Peldová
Šok po páté etapě aneb Dominiku, chci tě!
Dobré jitro, musím se s Vámi podělit o to, co se mi stalo. Vracím se domů po páté etapě z Andalusie. Stojím ve výtahu v cyklistickém reprezentačním dresu, v tretrách a v přilbě...
Andrea Anna Peldová
Vymře v diskuzi a v blogu plácnutí přes zadek?
Je šlechetné, že zachraňujeme plejtváka obrovského, černoušky z Afriky a kritizujeme politické vedení, kouření v restauracích, padesát odstínů šedi a polské piškoty.
Andrea Anna Peldová
Tlustá Andrea aneb v pondělí začnu!
Žena nevěděla radostí, kam dříve skočit. Položila dítě do postele a běžela vařit kaši. Když uvařila, Otesánek ji všecku snědl. „Mámo, já bych jedl!“
Andrea Anna Peldová
Nenapsaná
Vezmi si plášť, ať neprokřehneš zcela, a zavři oči, abys neviděla, - v takovém nečase, takovou cestou jdu.
Andrea Anna Peldová
...a tak běhám
Když mě nesl tenkrát čáp v zobáku, vyprávěl za letu děsně sprostý vtipy, kterým se nahlas a nekontrolovatelně chechtal.
Andrea Anna Peldová
Nesedej si na zem, nastydnou ti vaječníky
Nevěděla jsem přesně, co vaječníky jsou, ale tušila jsem, že je to něco sprostýho. Možná i tajnýho a důležitýho...jinak by mi tuto větu maminka neříkala celé mé dětství.
Andrea Anna Peldová
Jak přežít třídní schůzky?
V plném pubertálním proudu, bych třídní schůzky ZAKÁZALA!
Andrea Anna Peldová
Točité schodiště
ve Vatikánských muzeích je natolik zajímavé, že jsem muzea proběhla netypickou a neturistickou rychlostí, jen abych mohla na schodišti strávit více času...
Andrea Anna Peldová
Oprýskaný hrnek na pavlači
"Scházíš mi. Chtěl bych tě dnes vidět."
Andrea Anna Peldová
Lidská mláďata (fotomatiné)
A žena, jež chovala na prsou své dítě, řekla: Promluv k nám o dětech. A on pravil:
Andrea Anna Peldová
Rok splněných přání
K tomu, abychom si začali plnit sny, nemusíme stát na konci své životní cesty. Stačí k tomu pár mizerných let života.
Andrea Anna Peldová
Vítejte v cirkuse AAP
Dámy a pánové, račte vstoupit do šapitó cirkusu AAP. Nečekejte artisty, akrobaty a klauny. Dokonce nečekejte cvičené medvědy, opice, pejsky, kachny, kozy, koně a smečku bílých lvů.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 7 ... | další |
- Počet článků 148
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6676x
(andrea.peldova@seznam.cz)